Při pohledu na svou malou dcerku, která si prohlíží nový Čtyřlístek, kde už asi po stopadesáté Fifinka peče, kuchtí a připravuje pro „kluky“ sváču, zatím co jí Myšpulín moudře nabádá, ať raději tentokrát zůstane doma, že je to v lese (na výpravě, na zámku, apod.) pro ní moc nebezpečné, mě děsí skutečnost, že ač se v Čechách od roku 1989 změnilo ledasco, jeden typický jev se ve zdejší kultuře křečovitě drží a ne a ne od něj upustit – česká vzorno-žena – Měl by to být pojem s vlastní stránkou na Wikipedii. Je upravená, i po porodu 2 dětí („samozřejmě bez epidurálu, k čemu taky epidurál, že, naše matky to taky vydržely“) je štíhlá jako proutek, její dětičky kolem ní pobíhají ve svých kotníkových kožených zdravotních botkách, z tašky tasí jednu krabičku za druhou plnou nakrájených jablek, ředkví apod., mezi tím vyřídí telefony ohledně rekonstrukce koupelny, přitáhne domů nákup, uvaří večeři (samozřejmě včetně polévky), uloží děti, uklidí byt, pomiluje se s manželem, vyžehlí prádlo („nač sušičku, já u žehlení relaxuju“), ráno nechá muže vyspinkat a sama vezme děti na vyjížďku na kole, atd… Sci-fi? Bohužel ne.
Ještě 22 let po sametové revoluci, kdy se mnohdy tváříme jako pupek Evropské unie je český feminismus v plenkách. Jak by také mohl být jinde, když i mediálně slavné české ženy, které bezpochyby feministkami jsou, při rozhovorech na toto téma začínají vždy větou „já teda nejsem vůbec feministka, ale…“ – co si lidé myslí o tom jak vypadá taková feministka? Neoholená ranařka, která plive na vše čeho se muži dotknou? Mám pro vás novinku: my všechny, které se jen trochu dělíme se svými muži o chod domácnosti, které pracujeme i když máme malé děti, které se svými muži diskutujeme, sdílíme – my všechny feministkami jsme. Tak proč se to bojíme vyslovit nahlas? Problém je, že nám tu chybí vzory.
Nestačila jsem se divit, když Barbora Tachecí navštívila show Jana Krause a ten postavil celý rozhovor na tématu, že paní Tachecí řídí rádiovou stanici a pejorativně se jí vyptával, zda má doma nepořádek a co ještě ráda řídí (chápejte, žena co ráda šéfuje a je dobrá v řízení takového velkého subjektu musí být prostě agresivní kráva, která uzurpuje svého muže a měla by se tudíž ukřižovat, upálit, hlavně aby si z ní proboha někdo nevzal příklad!) Proč se významných žen, které mají za sebou ve svých oborech obrovský kus práce, stále ptají v časopisech na recepty na štrúdl a v případě že mají děti , tak se novináři opatrně ptají kdo jim tedy ty děti hlídá, když pracují – šťastlivci odpoví, že mají dvě perfektní sady prarodičů, kteří fungují na 200 procent, další skupina žen tiše zašeptá, že má jakousi chůvu, ale říkají to s podobným tónem hlasu, jako kdyby právě přiznaly pohlavní chorobu, a třetí skupinka (lhářky) odpoví že by nikdy svoje milované dítě nenechaly s nikým cizím, že si prostě vystačí s manželem, že se různě střídají, a že tedy jejich Pepík/Fanda/Tonda děti výborně umí hlídat. Hlídat?! Pardon, ale copak je manžel nějaká chůva, které platíme za to, že s dětmi tráví čas? Když jsou děti se svou matkou, říkáme snad, že je „hlídá maminka“?!
Stále totiž tady platí, že dítě, domácnost, pořádek apod. jsou záležitosti ryze ženské. Mám sice kolem sebe spoustu moderně smýšlejících párů, ale i když si Mirek od Lenky sám žehlí košile, Lenka mi nad sklenkou vína přizná, že se u toho pokaždé tváří jak Ježíš na kříži a Lenka denně se sebou svádí vnitřní boj, zda radši Mirkovi ty košile nevyžehlit (i když mají oba stejně náročné zaměstnání a navíc většina rozvozů dětí po kroužkách a oslavách je právě na ní) neboť tím, že to nedělá vlastně riskuje, že Mirka osloví nějaká über-žena (viz. první odstavec výše), která mu podstrčí teplou bábovku, poplácá ho po ramenou, řekne mu že přece nemůže chudáček sám žehlit, a Mireček odejde.
Život by byl pro nás ženy mnohem jednodušší, kdybychom si takhle nekopaly vlastní hrobečky a nepodrážely se v přehnaném perfekcionismu. Feminismus není sprosté slovo. Pokud by vám bylo příjemnější aby si vaše dcera v dospělosti večer četla zajímavé knihy a povídala se svým mužem, namísto trávení hodin stáním u žehlícího prkna, pokud byste rády viděly ve vysoké politice více žen, které souběžně se vstupem do politiky nemusí nafotit sexy kalendář, a pokud věříte, že když žena a muž vykonávají stejnou práci, měli by za to dostat stejně zaplaceno, tak mám pro vás velice špatnou zprávu – jste feministka jak řemen.